jak pro mě Stalin a Gottwald vytvořili ideální Prahu

Nemohla jsem nějakou dobu psát, neb se mi během 4 let podařilo zničit můj třetí macbook. Kdyby si snad někdo myslel, že jsem pohádkově bohatá, tak vás ihned vyvedu z omylu, momentálně jsem zaručeně chudobná jak kostelní myš ... nicméně vzhledem k tomu, že mám neskutečně vynalézavé rodiče, vypadá to, že brzy budu vlastnit čtvrtý macbook, a ten si definitivně jiráskově pojistím proti všem. Nehodlám tady vypisovat, jaké jsou mé intenzivní zážitky z měsíčního používání lenova a úchvatného windows systému ... Velké debaty jsem se účastnila během soboty, a i když jsem jenom poslouchala a nechala Stana, ať bojuje za všechny apple evangelisty sám, tajně jsem si říkala, že radši umřu hlady, než bych tohle mučení podstupovala déle ...

Původně jsem se chtěla sdílet o tom, jaké to je, když si Mali kupuje šaty. Ale na to by mi jedna glosa nestačila a moudré příručky praví, že blogový příspěvek by neměl být příliš dlouhý ... Tak nakonec jsme žádné šaty nekoupily, ale máme růžovou!!!! kabelku (: Každopádně to je pořád lepší, než když se kupovala zimní bunda ....

Jsou dny, kdy bytostně toužím být zavřená doma. Ale někdy hodně zaprší a vzduch se natolik pročistí, že musím ven. Přes dva roky bydlím v centru Prahy a mám své trasy, které chodím denně stále dokola. Nicméně jsou dvě místa, která mám nejraději a vracím se k nim čím dál častěji. Mám s nimi spojeno tolik vzpomínek, že by vydaly na román.

Bude to už sedm let, kdy jsem k Praze přirostla a rozhodla se tu zůstat. Ráda sedím, poslouchám a dívám se.  Většinou u toho něco popíjím, mám nohy spuštěné dolů a chci vidět daleko. Můj první výhled na Prahu nebyl totiž z Petřína, ale od kyvadla. Soudruh Stalin vůbec nevěděl, že mi staví nejlepší místo na zemi. Říkejme mu Letná ... Není snad den, kdy byste mě tam nepotkali ... Letos jsem tam už stihla zažít všechny druhy počasí, potkat Karla Dobrého, zkusit nejhnusnější cider, projet se na longboardu ... Kdyby to nějak zázračně šlo, hned bych tam i bydlela ...

Sobotní muzejní noc nás mimo jiné zavedla na Vítkov. Tohle místo je úžasné v tom, že i když tvoří značnou část zeleně v Praze, najdete tu velmi málo lidí. Téměř každou denní/noční dobu je tu klid, a tak nějak svým způsobem mír. Nevím, jestli je to tou historií, ale dost si tu připadám jak v Lidicích, plus na mě dýchá trocha té národní hrdosti. Mixtape*

Otherwise velká gratulace panu inženýrovi ... a vypadá to, že budu mít brzo jezevčíka, pokud si to Červenka milostivě ještě nerozmyslí*