jak jsem začala psát divadelní hru

Nejspíš už od 4 let, kdy mě mamka naučila číst (doteď se taťka zlobí, že se unáhlila ...), jsem chtěla napsat něco velkého, strašně hodnotného, nejlépe dostat tudnesužnicneznamenájící Nobelovku a ve všem objevit minimálně takovou hloubku jako Dostojevského Raskolnikov a být jediný český spisovatel, který se psaním spřehledem uživí (: S velkým odstupem je to samozřejmě k smíchu, ale zase na druhou stranu, jiné děti chtěly být popelářem, tak co ...

Nebyla jsem ten typ, který čte všechno, co se mu dostane pod ruku nebo najde v rodinné knihovně. Už od školky jsem si pečlivě vybírala, co dočtu do konce (nejvíc vtipné dilema bylo Neználek vs. Broučci) a v momentě, kdy jsem mohla prázdniny trávit po brigádach, jsem dostala skvělou práci ve vsetínské knihovně, kde jsem byla každé léto po celá má gymplácká (pseudo)studia. Velmi záhy (na mé šesté narozeniny) jsem si vydobyla svou vlastní knihovnu, kterou mi děda ztloukl na zahradě. Mé první spisy byly od Astrid Lindgrenové, druhá byla celá sérka od Arthura Ransome, a pak všechno od Julese Verna (: A pak mám ještě další odchylku ... když se mě někdo zeptal, jakou knihu mám nejraději ... vůbec jsem neodpovídala "Bible", ale "Atlas". Aha, a to byla dneska Památka !!!

Jediný žijící člověk, který fotí líp jak já, je Lenika* Takhle čerpám inspiraci s nejlepším jídlem, chybujícími a milovanými lidmi a v nejoblíbenější den

Jsem rychlokvaška. Umím si najít děsně zajímavé věci, kterým se věnuju, nejlépe nakoupím nejdražší náčiní, co je v Evropě k dodání a celkově do svých hobbies věnuju dost peněz a času. Google by mi měl platit, protože tolik hodin, co na něm trávím ... to by jiní za tu dobu vynalezli lék na hocidačo oné nemoci. Zase je pravda, že pak mám v podstatě doslova všeobecný přehled. Málokdo ví tolik (teoretických) věcí o černých čajích, šermování, pečení chleba, vyvolávání fotografií, mossadu, kvašení vína, australském volebním systému, nike vs. adidas botech na běhání, italském zahájení v šachu, bla bla bla ... No ale moc mi toho nezbylo ... Stále ovšem poslouchám hudbu (platím si spotify i apple music ZATÍM), kupuju každý týden Respekt, hodně čtu beletrii a píšu ...

Tak tady jsem byla už podruhé tento rok Mariina vyhlídka v Českém Švýcarsku je topka Pravčická brána mě nedojala ani způlky (:

Malinka má skvělé přátelé a jsem ráda, že jsem s nimi mohla trávit čas. Někdy, během těch podzimních dní, kdy se vystřídá úplně každé počasí, člověk najde v druhých lidech naprosto všechno, co bezvýsledně hledal v sobě. A krásné zjištění je, že nemusím jezdit do tibetských kláštěrů, abych na to přišla, stačí mi České Švýcarsko. Z toho psaní mám teď noční můry, neb jestli se to podaří a do konce roku budu schopna vymyslet divadelní hru na cca 70 minut, jaaaaj na jar by se i mohla hrát (: Pracovní název je Tramvaj o jedné neznámé a momentálně hledám to přemostění mezi biblickým světem a tím našim ... je tam nějaké vůbec třeba?

Téma uprchlící mě nijak netankuje obecně, protože na to mám zcela jasný názor, ale neskutečně mě "pobavila" glosa Jana Vitvara (není to zadara k mání, takže aspoň odkazuju k jiným věcem) v Respektu (ten chlapec se mi velmi páčí !!)

Celej týden byl dost dobrej na hudbu, vyšlo plenty alb, a s Malinkou jsme se shodly (aha, to je celkem big deal ak nás poznáte) na Nicolasu Godinovi (polovička Airu) a Stanko mi poslal oné ... od Stumbleine*

Doufám, že laskavý čtenář gettuje můj imprův ve slovenčině (:

jak pořád trvám na tom, že se lidé nemění

Dnešek tak obecně bude zajímavý den ... Nemůžu spát, neb jdu za pár hodin k soudu a trošku mi asi přestřihnou občanku (to je vůbec ten nejsmutnější příběh), Malinka po dost velkém boji bude mít papír na hlavu a stane se slečnou psycholožkou, z nějakého záhadného popudu jsme si koupili letenku do Amstru a chaaaa konečně vyšel iOS 9 a než to stáhnu na všechna svá zařízení, bude svítat ...

Seděla jsem u bráchy v nemocnici a nebylo to nijak příjemné. Obecně netrpím žádnými strachy z nemocničního prosředí, neb tam sama trávím ages, ale on se ztrácí před očima a včera jsem se fakt bála, že to nestihnu. A potom po vás pořád někdo chce, ať se soustředíte na to důležité ... čo ti nejde !! A najednou všechno, co píše Larry Crabb nebo Brennan Manning, dostane jiný význam ... (a ano, David s Maťkem se mi budou smát za výběr mých autorů, ale je to období, tak prepačte ... čas pro Henriho Nouwena a pana prof. Pokorného určitě přijde) ...

Za poslední dva roky jsem prošla naprostou katarzí. Tolik jsem ztratila, že radši ani nedýchám. Problém je, že jsem si nikdy neřekla, jestli jsem něco získala ... tak moc se soustředím na ztráty. O víkendu jsem se dozvěděla, že každý člověk dokáže ovlivnit až 200 dalších jiných lidí jenom tím, že je. To je celkem silné číslo. Nedokážu ve svém životě přesně určit ty lidi, o které se jedná, ale mám docela jasnou představu, kteří mi neujdou. 

David jednou řekl, že má problém zvládnout své stávající přátelé a dost těžko si bude vytvářet vztahy nové ... je to logické a náročně se hledá protiargument ... v podstatě se každý nachází v podobné situaci, protože den má jen 24 hodin a je třeba ho nějak kvalitně rozložit (teď mluvím jak Mali, to znamená, že je potřeba přehodnoti i ten vztah k ní :D). Znovu se chválím, že já mám úžasný okruh přátel a nedám ho za žádné zlato světa ... a stejně jsem ho dokázala rozšířit o dva vzácné lidi, které bych si chtěla s dovolením ponechat, poznávat je, trávit s nimi čas a jezdit v jejich společnosti na Slovensko. L&L ciiii brehy*

Prosimvás ... Stanko si pořídil další domácí zvířátko. Jmenuje se "domácí ruční kávovar" aka ROK a je potřeba ho pořádně vyvenčit. Feel free to use (:

Kromě všech výše zmíněných důležitých věcí ... Malinka mě pustila zase více do svého světa a vysvětlila mi, jak vypadá dokonalé hroznové víno, které ji můžu volně kupovat = musí být bez pecek, tvrdé, oválné a sladké (a je úplně jedno, kolik chemie v něm je).

That's all (: ... aby bylo jasno ... tu druhou ... Luciinu ... repliku z Prady si nepamatuju :D

Někteří nejmenovaní jdou na koncert Muse, tak jsme včera v autě poslouchaly s Mali Drones, ale prošel jen jeden song ... Aftermath ... fakt supiš* A jak pořád všichni otravují s těmi uprchlíky ... tak já taky ... a Tomáš Sedláček je zase jediný inteligent ... je třeba číst.

A ještě úplně nejvíc důležitá věc ... až mě teda někdo nekdy zaměstná a budu vydělávat cokoli, tak si pronajmu hrad!

jak tak trochu tuším, co jsou ztráty a nálezy

Co to budu tajit ... pro melancholika je ten život na zemi většinou dost na hovno. Složenky, ty krávy zelený (: Stěhuju si svou knihovnu a mám zatím tak třetinu (po týdnu úmorné dřiny) ... a jak jsem dnes říkala Romance, pokud nemám své knihy, tak nebydlím ... což momentálně znamená, že jsem bezdomovec! Zbývá celá milovaná ruská a francouzská klasika, tedy Dostojevskij a Balzac prokrastinují na Praze 1.

Jak mi pořád připadá, že mě neustále někdo náhle opouští, tak dneska jsem zažila dva momenty, kdy jsem musela říct, že to nebude úplně pravdivé. Večer jsem šla spát vyčerpaná, naštvaná a nešťastná ... pořád si nemůžu zvyknout na to všechno, co se kolem mě děje, a tak vůbec je to celkem náročné ... a do mého pozitivního rozpoložení mě nad ránem vzbudí jedna z mých spolubydlících, strhne ze mě peřinu a donutí mě dojít až na naši terasu ... já, naprosto nasraná, for the record: melancholici mají dlouhé probouzení a nesnáší, když do nich někdo ráno mluví a vůbec dělá radostná a nadšená gesta ... a tam na stole dva krosanty a dýňový dalamánek (ten já můžu, posílejte klidně poštou na žižkov) a úžasné kafe, ci brehy* Mám je ráda, holki ponocující a hlučný ...

objevuju Parukářku

Pak si tak jedu z myčky a vyhazuju Romanku na Muzeu a do toho volá má americká umělkyně ... já  si snad nepamatuju rok/století, kdy se mě někdo upřímně zeptal, jak se mám ... ne to supiš "how are you", ale fakt se zájmem. A nechtěl NIC jiného! Nesnáším tu otázku. Ještě to dokážu uvěřit Stanovi, když se ptá: "Marty(i)nka, ako sa máš?" Ale jinak fakt ne.

No a taky jsem přemýšlela nad facebookem (: Přišel mi nějak pozitivní ... jak všichni rodí děti, jezdí na golf, mají úspěšné veletrhy, líbí se jim divadlo ... go 4 it* Dost mi pomáhá vědět, že se lidé mají dobře. Je to motivující ... hmmm zvláštním způsobem.

A prosimvás už odstátnicujte, ať si mám s kým povídat, protože pak musím psát :(

Můj zcela zapomenutý a dávný kamarád Štefan napsal skvělý scénář k seriálu s Mirkem Donutilem Doktor Martin, tak zkuste dát ten první dvojdíl, je to smutně vtipné a to já ráda a vzhledem k tomu, že moji dost dobří/blízcí přátelé šli večer na zahájení Dvořákovy Prahy, intenzivně již dva dny sjíždím h moll v podání Yo-yo My.

A po dost velkém nátlaku jsem začala třídit odpad. Nooo ale je to dost náročné, vám řeknu ...