Ono to nezní moc mainstreemově, když napíšu, že nemám ráda moře. Není to tak zcela pravda. Jenom ta asociace s horkem mi způsobuje okamžitou bolest hlavy. Navíc (na to by bylo dobré udělat studii ... zkusím se zeptat Malinky, jestli by nechtěla změnit téma své budoucí diplomové práce) nesnáším, když vylezu z vody a jsem celá od soli, lepím a nemůžu se z toho ani hýbat. Je to jak kdyby na vás šahal nějaký cizí člověk a nechtěl slézt. Ale když se začne stmívat, horko ustupuje a je jenom teplo, příjemný vánek, světla všech putyk září do noci a já sedím na břehu a dívám se do nekonečna ... no, to může bejt ...
(teď si připadám jak Cimrman, který není schopen myšlenku udržet, ani ji opustit ...)
Minulý rok jsem měla sebevražedný nápad, že jako znovu pokořím Sněžku. Asi všichni, co se mnou byli, nechápali, jak může být někdo taková smažka a umřít během pouti na českou !!! horu. Díky všem zúčastněným jsem přežila, ale bylo to o fous. Tehdy jsem si řekla, že je to se mnou opravdu špatné a je třeba podniknout bolestivé změny.
Rok se s rokem sešel ... a ani já tomu nevěřím, ale ledacos se zlepšilo. Bude to asi tím, jak jsem začla imaginárně běhat (: a hlavně si dokážeme s Mali občas najít čas a změnit nadmořskou výšku svého bytí (teď to vůbec není filozofické). Ať už jdeme za krásného počasi, v deští, v naprostém mordoru, může být nádherný výhled, nebo na krok nejde pro mlhu vidět, vždycky mě zaplaví obrovská radost (a adrenalin). Sama se překonávám, každý metr navíc je obrovský úspěch. Čím déle bydlím v Praze, tím víc si vážím dne, který strávím v přírodě. Nehledě na to, jak moc čistě se dá na vrcholu přemýšlet a povídat si (ověřeno a potvrzeno k dennímu pořádku).
A letos si troufneme na Gerlach. Tak jsem zvědavá, jak to s námi dopadne ... keep your finger crossed (:
poslouchejte: Dave Barnes ~ Missing You
Je třeba přehodnotit spotify a zamilovat si apple music*
