sobota 26. září 2015

jak jsem začala psát divadelní hru

Nejspíš už od 4 let, kdy mě mamka naučila číst (doteď se taťka zlobí, že se unáhlila ...), jsem chtěla napsat něco velkého, strašně hodnotného, nejlépe dostat tudnesužnicneznamenájící Nobelovku a ve všem objevit minimálně takovou hloubku jako Dostojevského Raskolnikov a být jediný český spisovatel, který se psaním spřehledem uživí (: S velkým odstupem je to samozřejmě k smíchu, ale zase na druhou stranu, jiné děti chtěly být popelářem, tak co ...

Nebyla jsem ten typ, který čte všechno, co se mu dostane pod ruku nebo najde v rodinné knihovně. Už od školky jsem si pečlivě vybírala, co dočtu do konce (nejvíc vtipné dilema bylo Neználek vs. Broučci) a v momentě, kdy jsem mohla prázdniny trávit po brigádach, jsem dostala skvělou práci ve vsetínské knihovně, kde jsem byla každé léto po celá má gymplácká (pseudo)studia. Velmi záhy (na mé šesté narozeniny) jsem si vydobyla svou vlastní knihovnu, kterou mi děda ztloukl na zahradě. Mé první spisy byly od Astrid Lindgrenové, druhá byla celá sérka od Arthura Ransome, a pak všechno od Julese Verna (: A pak mám ještě další odchylku ... když se mě někdo zeptal, jakou knihu mám nejraději ... vůbec jsem neodpovídala "Bible", ale "Atlas". Aha, a to byla dneska Památka !!!

Jediný žijící člověk, který fotí líp jak já, je Lenika* Takhle čerpám inspiraci s nejlepším jídlem, chybujícími a milovanými lidmi a v nejoblíbenější den

Jsem rychlokvaška. Umím si najít děsně zajímavé věci, kterým se věnuju, nejlépe nakoupím nejdražší náčiní, co je v Evropě k dodání a celkově do svých hobbies věnuju dost peněz a času. Google by mi měl platit, protože tolik hodin, co na něm trávím ... to by jiní za tu dobu vynalezli lék na hocidačo oné nemoci. Zase je pravda, že pak mám v podstatě doslova všeobecný přehled. Málokdo ví tolik (teoretických) věcí o černých čajích, šermování, pečení chleba, vyvolávání fotografií, mossadu, kvašení vína, australském volebním systému, nike vs. adidas botech na běhání, italském zahájení v šachu, bla bla bla ... No ale moc mi toho nezbylo ... Stále ovšem poslouchám hudbu (platím si spotify i apple music ZATÍM), kupuju každý týden Respekt, hodně čtu beletrii a píšu ...

Tak tady jsem byla už podruhé tento rok Mariina vyhlídka v Českém Švýcarsku je topka Pravčická brána mě nedojala ani způlky (:

Malinka má skvělé přátelé a jsem ráda, že jsem s nimi mohla trávit čas. Někdy, během těch podzimních dní, kdy se vystřídá úplně každé počasí, člověk najde v druhých lidech naprosto všechno, co bezvýsledně hledal v sobě. A krásné zjištění je, že nemusím jezdit do tibetských kláštěrů, abych na to přišla, stačí mi České Švýcarsko. Z toho psaní mám teď noční můry, neb jestli se to podaří a do konce roku budu schopna vymyslet divadelní hru na cca 70 minut, jaaaaj na jar by se i mohla hrát (: Pracovní název je Tramvaj o jedné neznámé a momentálně hledám to přemostění mezi biblickým světem a tím našim ... je tam nějaké vůbec třeba?

Téma uprchlící mě nijak netankuje obecně, protože na to mám zcela jasný názor, ale neskutečně mě "pobavila" glosa Jana Vitvara (není to zadara k mání, takže aspoň odkazuju k jiným věcem) v Respektu (ten chlapec se mi velmi páčí !!)
Celej týden byl dost dobrej na hudbu, vyšlo plenty alb, a s Malinkou jsme se shodly (aha, to je celkem big deal ak nás poznáte) na Nicolasu Godinovi (polovička Airu) a Stanko mi poslal oné ... od Stumbleine*

Doufám, že laskavý čtenář gettuje můj imprův ve slovenčině (:

Žádné komentáře:

Okomentovat