jak jsem (zase) hledala domeček

Dlouhé roky si dělám zálusk na ty byty, který jsou v ulici nad "Grébovkovou". Pak člověk zjistí, že potřebuje 12 milionů čehokoli (doufám, že ne mých bitcoinů) na 2kk a trošku přehodnotí priotrity. Taky třeba začne číst "literární" přílohy levicovýho tisku, poslouchat podcasty, kupovat kryptoměny, kamarádit se s ajťákama, googlit si nejslavnější libertariány a dojde k názoru, že v mém případě pořizovat si hypotéku kvůli bydlení (pokud to není statek, farma, stavení, chata, chaloupka miloše čermáka a hospoda na mýtince), nedává úplný smysl.

Nevím, jestli jste někdy hledali podnájem v rozšířeném centru Prahy, ale je to peklo. Zlatý tinder rande. Je to neustálý boj se zlomeným srdcem. Nemám úplně vysněnou lokalitu, spíš tíhnu k bizáru jako Koněvka, byty pod Nuselákem, zaprášený Vršovice, držím se dál od Jiřáku a Karlína. Ale v sobotu jsem podstoupila přehlídku největší neskutečnosti. Vím, že většina českého tvorstva má teď vysněné místo na Letné. Našla jsem si tam byt, který byl nádhernej. Vyjdete ze dveří a jste ve Stromovce. Dokonce jsem (pod velmi těžkým výslechem) prošla prvním kolem a mohla jsem slavnostně dorazit na prohlídku. Jenom prostě musíte vědět, že jste jedna z řady, musíte být bílá (ano, i u nás v to v nějakých lokalitách funguje), mít občanství ČR, být nejlépe úplně sama jako kůl v plotě, absolutně nemít děti a nenávidět zvířata. Jo a nesmíte kouřit a pít alkohol, to je jasná věc. Přijdu si jako Mexičan na imigračním v Americe. Ta svoboda končí mnohem dřív, než bychom si mysleli. Pokud chcete něco hezkýho, za dobrý peníze, v dobrý lokalitě, nikdo vás tam nepustí jenom jakože tak.

Martin mi řekl, že jsem městský člověk. Je to jakoby pravda. Ale i tak vím, že bydlení v Záběhlicích má pro mě velký kouzlo. Jen je to polovičatý řešení. Na všechno je čas. Ještě potřebuju ten ruch. Tramvaj, sanitka, autobus, hospodský hluk. Uklidňuje mě to. Vzpomínám. 

Já si tak obecně nekupuju mnoho oblečení. A když je to nezbytně nutný, mám tři stejný mikiny, deset stejných triček, a když se v nějakým udělá díra, tak dokoupím úplně to stejně černý. To může v nějaké konstalaci fungovat na rande, ale určitě ne na prohlídku bytu, kde soupeříte s nejvíc cute páry z celého širokého kraje. A já jsem si řekla, Martino, nemůžeš vypadat jak Belatrix Lestrange z Harryho Pottera (jako já bych klidně chtěla a v Koruně je miláček), ale je čas na barvu. Vytáhnu svůj "bordeaux" svetřík, ať tu černou zamaskuju, tři hodiny si foukám vlasy a vyrážím přes řeku na Vltavskou. Prohlídka trvala pět minut, nabídla jsem svůj první úplatek v životě for real, zajdu na pivko do Lokálu a sednu si na lavičku v tý Stromovce, kde bych chtěla mít domov. Mám jako sen, že tohle je ono. A není. 

Vůbec netuším, jestli ten byt na Letný vyhraju, protože ještě několik hodin před tím podepíšu smlouvu na úplně jinej byt. Tak moc věcí bych chtěla jinak. Ale nejde to. A nikdy se nedozvím, jak by to bylo správně. Zase si pojedu svůj discopříběh ... #wishmeluck