"Nevíš, kde zde přítel leží?" - "Čím byl?"
"Čím měl býti, blázne, - člověkem!"
"A jak umřel?" - "Puklo mu jen srdce, že mu oplatila lásku nevděkem!"
"A kdy skonal?" - "Není dávno tomu!"
"Kde by asi ležel, nevím víc;
neboť věřte, kterým srdce puklo,
že jich leží tuto na tisíc."
 |
| Malostranský hřbitov (můj nejvíc chtěný ~ bylo to v roce 2013 na podzim s Kogut & Maťkem ~ pršelo, sněžilo a byl mordor) @kytice |
Nedávno se mě Mali zeptala, jaké mám zlozvyky/úchylky/podivnosti ... Jistojistě jsem věděla, že zrovna já jich budu mít hodně, ale tak hned z fleku jsem si na žádné nemohla vzpomenout. Teď je to asi měsíc a mně se ta otázka každodenně vrací při různých úkonech (: Ale minimálně (a to je eufemismus) máme jeden společný: hodně rády chodíme na hřbitovy. Z jednoho takového místa se pro nás svým způsobem - a Zuzka to odhalila nejspíš dobře - stal rituál.
Několikrát do roka odjíždíme na víkend do (chtělo se mi strašně moc napsat "malebného", ale to je tak prvoplánové, že to nejde) zapadlého kouta v podkrkonoší, kde se mi nejdřív zase tak extra nelíbilo, ale těmi léty (a lidmi) se to stalo součástí mého plánování a pokaždé se odtud vracím radostnější.
 |
| Montmartre Cemetery (jedno z nejkrásnějších míst v Paříži ~ 2010 s bludičkou ~ slunce žhnulo a hřbitov je pod mostem) @ila-chateau |
Hřbitov tam je zapadlý a je dost pravděpodobné, že by mě nenapadlo se po něm pídit. Ale jednou jsme tak s Mali seděly zádumčivě (to my často) na trávě a chtěly NĚCO za každou cenu podniknout. To se ovšem na konci světa dost těžko dělá. Ani jedna z nás nemá ráda zmrzlinu a dáváme si ji jen při special occasions, takže jsme vyrazily na benzínku koupit si nanuk a při cestě zpátky jsme narazily na hřbitov. Je děsně malý, ničím nezajímavý, ale v našem smutečním rozpoložení se nám zdál neskutečné pěkný. V mých vzpomínkách trochu pršelo a byla děsná zima, ale je dost možné, že ze mě mluví mé druhé já, které má skvělou, nenarušenou paměť... Podruhé jsme s sebou vzaly Kogut a Červenku, taktéž s nanunek a doufám, že se jim to líbilo a včera se k nám přidala Zuzka a té se to líbilo určitě (:
 |
| Olšanské hřbitovy (moje nejoblíbenější ~ chodím si tu hodně sama číst, a pak s Kogut of course ~ vždycky je tu krásně) @Mirka Křivánková |
Není to morbidní, i když se to tak může zdát. Ani to nepodněcuje ke smutku, spíš naopak. Je to místo, kde se dá nejlépe povídat, protože je minimální možnost, že by vám myšlenky utíkaly k někomu jinému, než k člověku, se kterým tam jste; můžete přemýšlet a nic vás neruší; v životě by vás nenapadlo si pustit do sluchátek hudbu (kromě klasiky), prostě vnímáte jenom to ticho, sebe ... a jmelí ... a je to nejspíš jediný prostor, kde nemám svědomí v úplném bezvědomí.
 |
| Highgate Cemetery (zatím nejkrásnější a nejzajímavější ~ up to date 2015) @buzzfeed |
Žádné komentáře:
Okomentovat