jak jsme hledaly byt

Přicházím opět se svým leitmotivem, že nesnáším změny, a proto je nad slunce jasné, že hledání nového bydlení, nebylo zrovná mé hobby a můj výmysl. Na Boršově se ale jede do finále a je třeba se k tomu postavit statečně. Když bydlíte skoro tři roky u Karlova mostu, jakákoli jiná lokalita vám přijde k smíchu. Ještě navíc ... já jsem si tady našla opravdu krásný byt, který naprosto odráží veškeré mé pražské touhy (jedinou výjimkou je dokonalost Radima a Magdy na Soukenické!! s mou terasou, samozřejmě ...). Tak zpátky ze stratosféry, jak říká Mali ...

Hlavně jsem nechtěla bydlet sama. I přes můj pokročilý věk, kdy každý normální člověk žije buď sám nebo s partnerem, tahle vidina mě vyděsila ... a při představě, že se vracím každý večer do nějaké tmavé, tiché garsonky ... aspoň ten next year ne ... A můj komplikovaný vztah ke zvířatům mi ani nedovolil si pořídit žádnou náhradu nebo jak se tomu dneska říká ...

Takže budu bydlet v kuchyni, blízko Gottwaldova mauzolea, s třemi neskutečně trpělivými lidmi, kteří řekli "ano", když všichni ostatní řvali "ne". Tříměsíční proces, vyčerpávající, zlomový, kdy jsem si dost uvědomila, sáhla zase na mé oblíbené dno, ode všech odešla, abych se zase vrátila, s Mali se zhádala jak pes aspoň jednou do týdne, na Kogut si nenašla čas a pak slýchala, že jsem ji vyměnila za mladší model, snášela trolling od Miláčků (vtipný, možná na místě, ale chlapci, my bojujeme a zvítězíme (: cybrehy :P), ale hlavně jsem byla nucena uzavřít desetiletou kapitolu ... a přes to všechno ... bolí to jak cyp. Ale opět ... s radostí si zamoralizuju ... za svou skvělou rodinu nenesu žádných zásluh, ale přátelé ... wow ... ty jsem si vybrala na jedničku s *.

Vzhledem ke všemu ... momentálně nečtu, poslouchám soundtrack Craiga Armstronga Far from the Madding Crowd, několikrát do měsíce jezdím na své milované Slovensko a plánuju mít kolem sebe lidi, kteří ví, co s mými rozbitými sny.