čtvrtek 22. září 2016

... proč ticho hledá důvod, aby bylo hluk

Zjistila jsem, že vůbec ničemu nerozumím. Týká se to úplně všeho ... textu, hudby, adobe produktů, kafe, jídla, lidí ... hlavně teda lidí, což zahrnuje i mě samotnou. Stáli jsme s martinem na terase (ano, i nuzní lidé můžou mít v praze terasu ... nechápu, že nejlepší místo pro život neustále vyhrává vídeň) a on mi řekl, že na mně vůbec nejde vidět, že jsem šťastná a že vypadám, jak kdyby mnou projelo stádo depresí. Tak bych veřejně chtěla deklarovat, že i když je pořád spousta oblastí, kde je velmi co zlepšovat a jsou věci, který nezměním a budu z nich smutná už napořád, obecně bych mohla říct, že jsem radostná a budu se snažit podle toho občas vypadat (:
.
.
Natáčeli jsme s mým oblíbeným teologem ... a na otázku "čím se vyznačuje moudrý člověk" odpověděl, že ... je to ten, kdo nemachruje, kdo se se nepředvádí, neexibuje svou učennost ... moudrý je člověk tichý, empatický, soucitný, kdo rozumí druhému z vnitřku, ne kdo k němu přistupuje na základě nějakých představ ... moudrý je ten, kdo kolem sebe nedělá hluk ... prostě kámen není kokos, jak říkaj ve čtvrtý hvězdě ... Tak jsme se štěpou nad sebou opět zbytečně hluboce přemýšleli, a pak jsme teda radši rychle přemýšleli nad lidmi kolem nás (to je taková jistotka). A jak se věci kolem mě mění, musím si zvykat (někdy dost nedobrovolně bych chtěla podotknout), a kromě opětovného stěhování se do jiné části prahy (ooo to jsem převelice radostná), se dost proměnili i lidé kolem mě a velmi se zúžil okruh všeho, co mě zajímá (a paradoxně se dost rozšířily mé obzory ohledně přátelství, hudby, jídla - vím jistě, že byste chtěli vědět, co budu mít v sobotu na oběd - lidského svinstva a krásnejch míst v praze).
.
.
A nějak docházím k závěru, že nejvíc mi vadí lidé, kolem kterých je hluk. Líbí se mi, že ten hluk je dost všeobjímající pojem a dá se pod ním schovat většina lidí ... a právě teď slyším edíka, našeho vinohradského krysaře, jak mi říká, že všechno v mém životě musí být za každou cenu poetické ... ale my autisti (péťa by souhlasil) prostě musíme mít řád (: Někteří musí mít každej den na oběd mrtvá kuřata z budek, jiní potřebují, aby jim jejich nejlepší přítel říkal, že je má rád ... Kolem mě byl velkej hluk ... kam se člověk podíval ... bylo to vysilující, chaotické a matoucí a po téměř dvou týdnech na samotce jsem přišla na to, že jsem ztratila domov ... že jsem nesplynula se svou životní situací a léta jsem hledala tak jednoduše vyjádřitelnou entitu ... Vím, že mám domov u rodičů ... vím, že zbytek mého života bude můj domov v praze, kterou miluju ... vím, že zvláštní domov jsem našla v práci ... vím, že zásadní domov mám u svých několika přátel ... ale vědět a prožít je někdy na roky vzdálenej most.
.
.
Bezpodmínečné přijetí je v podstatě dar a člověk jako já musí doufat, že ho někdo má, jinak je nahranej. Vůbec totiž nezáleží na tom, jak jste skvělí, oblíbení, hodní !! (to je vůbec na hovno vlastnost) nebo snad konzistentní ... lidé nezapomínaj, neodpouštěj, v tom lepším případě mlží, a když přijde na lámání chleba, utečou nebo se nějak směšně vyhraní a ještě to navíc schovaj za něco naprosto absurdního. Má introvertní povaha tajně skáče do stropu a zapaluje lampion, aby hořel hrozně moc ... protože lidé s takovýmto vzácným darem existují a já je znám a jako malej princ si je bezostyšně připoutávám ...

druhý tričko už jsem nedostala, ale mám masožravou kytku
vepřový žebra
určitě ještě půjdem se saminkou jezdit noční tramvají

#hashtagovavalka #identita #jiribenes #jehovovapomsta #kieslowski #lidozrout #ticho #dusenajazyku


... proč víra žije na dně sklenic víc než v kostele (michale, to je takovej hint na kázání ...)

Žádné komentáře:

Okomentovat