konec ... so far

Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.

Většinou píšu v naprosté pohodě o věcech, který nějak tak dozrávaj. Jako poměrně impulzivní člověk tohle kvašení velmi potřebuju a nebráním se mu. Ale někdy se ty podněty tak blbě sejdou, že v našem mnohopatrovém podkroví stojím pod schodama a zoufale řvu a nikdo neslyší (malinka zachraňuje na druhý straně republiky ADHD dětičky #whatsoever). Jak jsme se přestěhovaly (thx 2 plicka gang), tak jsem ještě nenašla vhodnou chvíli udělat svou pohřební nástěnku (a ani pověsit tu malinčinu !! - up2date: pověšena a znovu spadla) a bráchovy fotky se mi tu válej úplně všude bez ladu a skladu a sedá na ně prach. Jednu mám ovšem nečekaně nejradši a dala jsem si ji na čestné místo dřív než mé nenabroušené nože. Je to takovej symbol mých životních selhání ... bittersweet symphony ... můj svatební den & zesnulý bratr!

Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.

Malinka mi nedávno posílala článek o tzv. ghostingu. Dneska jsem říkala Jozífkovi, že mám takový nějaký prokletí, že si k sobě lidi poutám, někdy z toho asi ani nejsou moc rádi. Když já se do toho vždycky tak s vervou a opravdově ponořím a nevidím a neslyším. A ti lidé, které si tak bezostyšně připoutávám, zmizí jako pára nad hrncem ... pokaždé ... dojednoho ... je to jen otázka času ... většinou to trvá roky, ale nakonec přece ... a není ani jedna výjimka ... zmizí nebo umřou. Sráči. Ale dobrá zpráva je, že nikdy to nejsou jen ztráty, ale pokaždý neskutečný nálezy. Asi by se o mně dalo říct, že jsem lidskej sběratel ... sběratel lidí ... vetešník ... no v práci z toho vznikne zas nějaká přezdívka jako lidožrout nebo devítiprsťák nebo zmiják ...

Bože, podej mi ještě ten kalich
to víno, co s nocí se mění na líh

Moji dva nejlepší přátelé by nemohli být víc odlišní, ale k jejich překvapení toho mají mnoho společného. Nenajdete v celý Praze nikoho, kdo by měl o sobě tak zcestné (myšleno zcela v pozitivním duchu ... pro případné reklamace) mínění o svých schopnostech, sexappealu, důležitosti, IQ, EQ, nepostradatelnosti, šatníku, vkusu na hudbu/filmy ... knihy nemohu zmínit, neb ani jeden ve své podstatě nečte ... oba dva musím donutit chodit k jakýmkoli volbám, oba jsou uzavření a jejich tajemnou komnatu hlídá neporazitelný bazilišek, mnohem silnější než v harry potterovi ... a úspěšně mě drží v pozici diváka za oponou. A já držím. A oba nechápou.

Manon, ach Manon, Manon z Arrasu!
Manon je moje, umřít pro krásu ...

A zase to je Jozífek, který říká, že lidé jsou nepříjemný vzpomínky. A já zamáčknu slzu, neb některý vztahy prostě bolí ... a mě bolí dlouho. A pak čtu Idiota, a tam Dostojevskij s klidem tvrdí, že krása spasí svět. A já ukazuju Štěpánovi pravidelně fotky, které mí posílá mamka ... a mamka je jediný důvod, proč si zasírám ajfoun aplikací jakou je whatsapp ... mám koláž z fotek bráchova hrobu ... a když jsem zbytečně hype radostná nebo naopak zbytečně nešťastná, tak se na ni podívám a divili byste se, jak mě okamžitě všechno přejde ... smích i pláč ... na povel*

S jedinou vteřinou se prolne století,
když jí nechytnem, tak navždy odletí.

Jak jsem držela dietu podle Antonie Mačingové bude příště, neb je to nehorázný bulvár
Podívejte se na Pustinu a Semestr
Moc ráda bydlím v Nuslích (až mě Mali opustí, tak bych tu stejně chtěla zůstat)
Encyklopedie pražského hipsterství
v práci jsme se shodli, že Leonard Cohen byl borec (a odpustíme mu, že věděl, kdy umře)

snad na dně se perlama zaleskne 
pak vyměním veselé za teskné